Když mi má milovaná kamarádka Jana napsala v červnu reakci na mou třídenní osamělou tůru, že by se mnou ráda někam šla… nebrala jsem to úplně vážně.
A přesto se to stalo! T1 – Prosecco hills trail neboli oficiálně Caminno delle Colline del Prosecco e Valdobbiadene. Čtyřdenní přechod na těžko. My dvě! Největší lemry ze třídy, kavárenské povalečky a knihomolky…
Je to sice jen 51 km, s výškovým rozdílem 2265 m, ale terén je výživný. A kdo má romantické představy o tom, jak každých pár km vám usměvavý farmář nabídne prosečko. Nechte si zajít chuť. To se na tomhle trailu nestane. Ale jestli víc než prosecco oceníte výhledy, liduprázdnou trasu a italské milosrdné počasí, jste tu správně. A protože informací o tomto trailu je minimum, koho trasa zajímá a třeba se i chystá, sepsala jsem pár užitečných informací, ať nevaříte z vody, jako my.
Prosecco trail, dále jen T1, je čtyřdenní přechod na severu Itálie v Benátské krajině, a velká část vede vinicemi zapsanými do světového dědictví UNESCO. Vychází se z městečka Vidor a končí ve Vittorio Veneto. Ujdete asi 51 km a oficiálně vystoupáte prý přes 2000 výškových metrů.
Řekla bych, že tůru zvládne i začátečník, ale připravte se na kopce a někdy obtížněji schůdný terén. Trail je rozdělen do 4 úseků. Tedy na 4 dny. My jej šly tři dny, tedy rozdělily jsme jej na tři úseky, ale nedoporučuji to, pokud nejste namakaný sportovec, a táhnete si domeček i kuchyň.
Rozhodně doporučuji oficiální itinerář, tedy:
1.den Vidor -> Col san Martin
2.den Col san Martin -> Follina
3.den Follina ->Tarzo
4.den Tarzo -> Vittorio Veneto
Určitě je možnost trasu přeplánovat, ale pokud chcete spát v ubytkách, tak jako my, protože nebyl úplně dobrý výhled počasí, a protože jedna z nás (a já to nejsem) nerada stan, je dobré plány nepodcenit.
Přechody mezi jednotlivými městy na trailu jsou daleké, a vždy musíte slézt dost výškových metrů dolů, popřípadě sejít z trasy. Rozhodně nečekejte farmáře s otevřenou náručí a vraty. My hledaly na klasických ubytovacích platformách vždy večer předtím a do 1000 Kč na noc za jednu jsme se vždy vešly.
Mé oko dobrodruha hledalo i místa k přespání v divočině a našly by se, bohužel má však Itálie zákaz spaní na divoko. Nicméně někde jsem se dočetla, že například v Toskánsku na Via Francigena je spaní na divoko tolerováno… tak tak…
A jak se sem tedy dostat? My jsme přijely do Vittoria Veneta (8 hodin jízdy z Brna), kde jsme přespaly a ráno se vydaly na cestu autobusem do Vidoru.
Neudělejte stejnou chybu, a autobus zkuste najít až přímo do Vidoru, my našly brzy ráno busy jen s třemi přestupy, a poslední zastávkou v Ponte de Vidor, kde vás bus vyhodí na křižovatce, a do Vidoru musíte asi kilometr a půl po šílené silnici, což ve finále byla nejhorší a nejnebezpečnější část cesty. Auta a kamiony tu jezdí pekelně rychle a stezka pro pěší tu není. Opakovat bych to nechtěla.
Jinak celá stezka T1 je z Vidoru až do Vittoria Veneta úžasně značená. My měli pro jistotu ještě stáhlou oficiální mapu a přetáhlou na mapy.cz. Pozor, v době psaní tohohle článku ji mapy.cz značenou ješte nemají, takže je opravdu třeba ji přetáhnout z ofiko stránek. Každá etapa začíná a končí v městečku, kde je minimálně kavárna a obchod, takže určitě toho nemusíte táhnout tolik jako my, protože se zásoby dají všude dokoupit. Navíc si ráno můžete dopřát cappuccino a croissant, a užít si chvíle pozorování italského lidu.
Vodu si je možné nabrat i po cestě na označených místech.
Pozor, poslední úsek z Tarza se rozděluje na snazší a náročnější část. My jsme šly tu snazší a musím říct, že mi to bylo trochu líto. Uteče nevídaně rychle a je vlastně hodně na pohodu. Ale i tak si užijete výhledy na hory, jezero a krásy okolí, a to se počítá.
Nejnáročnější úsek je z mého pohledu z Col san Martin do Folliny. Tady asi budete nadávat, zvlášť pokud prcháte před bouřkou.
Co mě překvapilo bylo skvělé značení stezky, akorát na konci v závěrečné etapě snazší části je asi 2 km před sestupem do města jinak značená trasa oproti trase v mapě. Ta značená na trase je lépe schůdná, tou v mapě jsme se trochu prodírali zarostlou trávou, ale nic dramatického.
A asi je třeba dodat, že nás překvapil i fakt, že na trase opravdu žádné samoobslužné proseccové zastávky nejsou. Pokud jdete jako my, na podzim ( konec září) možná se vám poštěstí ochutnat jen pár šťavnatých hroznů. Ale víc než to vás budou spíš provázet chlupaté roztomilé jedlé kaštany.
Závěrem bych stezku doporučila všem, kteří milují osamocené traily bez lidí, nádherné výhledy a italskou architekturu. Nadávání do kopců, kutálení po kamenech dolů a italský kafe.
Šla bych ji zas!!!
Praktické rady:
Autobusy https://mobilitadimarca.it/
Oficiální stránky trailu https://collineconeglianovaldobbiadene.it/en/prosecco-hills-trail/
Pokud máte méně dnů, můžete jít jako my Vidor -> Soligo -> Tarzo -> Vittorio Veneto
Jen ve dvou dnech ujdete přes 40 km. Tak si namažte lýtka a kyčle 🙂
Ciao Bella!
