Práce duly je řehole, to Vám tedy povím…
Jenomže být u zázraku zrození a zažívat ten křehký moment, kdy se celý SVĚT na chvíli zastaví, je pro mne dost návykové.
Někdy svou práci připodobňuji k adrenalinovému sportu… jsem neustále v takovém jemném stresu…. “ Mám telefon?“
„Nemám vyplé zvonění?“
“ Blíží se úplněk…“
„Blíží se novoluní..“
“ Tato žena rodí dřív, a tato přenáší..“
„Tato potřebuje více péče a masáž…“
„Této jsem ještě neodpověděla na zprávu..“
„Stihnu uvařit na další den, kdybych nebyla doma?“
A někdy jedu k samým hranicím naší země a jindy na opačnou stranu… Protože někde uvnitř mám silný pocit, že i když v autě strávím dvě hodiny tam a dvě zpět, tak přesně tato žena mě potřebuje….
Prostě někdy mi z toho jde hlava kolem a sotva popadám dech… Pak jedu jak o život, abych stihla být co nejdříve tam, kde mne potřebují a jsem bdělejší než bdělá, aby vše klaplo jak má, a ženuška byla opečovaná…
Všechno se ve mně třese a napětí sílí…
Někdy mám pocit, že se mi srdce rozskočí a přesto to nesmím dát znát, a pořád se tvářím jako zenově klidný doprovod.
A pak se mi podaří přijet chvilku po smrákání domů, dát si nohy nahoru, nalít si sklenku vína a pozorovat tichou oblohu s dorůstajícím měsícem… a zaznamenávám, jak se ve mně tetelí ten pocit radosti a absolutního štěstí…
A vím, že jsem přesně tam, kde mám BÝT …
A víte čím se mimo jiné bavím posledních pár dnů? Připravuji aromaterapeutický balíček i s návodem do jedné z největších porodnic v Brně. Protože když se u porodu sejde dula, která miluje aromaterapii a porodní asistentka, která by ji ráda používala… začne vznikat něco VELIKÉHO